Revize hromosvodů

• během provedení stavby, aby bylo možno zrevidovat uložený zemnič;
• po instalaci LPS;
• periodicky v intervalech stanovených s ohledem na vlastnosti chráněné stavby, například korozní problémy a třídu LPS;
• po změnách nebo opravách nebo je-li zná­mo, že do stavby udeřil blesk.

Během periodických revizí je obzvlášť důle­žité kontrolovat následující:

• zhoršení a korozi součástí jímací soustavy, vodičů a spojů;
• korozi zemničů;
• hodnotu zemního odporu uzemňovací sou­stavy;
• stav spojů, ekvipotenciální pospojování a uchycení.

• jímací soustava,
• soustava svodů,
• uzemňovací soustava,
• ekvipotenciální pospojování proti blesku.

Jímací soustava

1. kovové oplechování, jsou-li různé díly tr­vale elektricky propojeny a je dodržena minimální tloušťka oplechování (viz tabul­ka 3 normy ČSN EN 62305-3). Z tab. 1 je zřetelné, že tato pasáž ČSN EN 62305-3 se oproti ČSN 34 1390 poměrně dost liší. V ČSN 34 1390 (čl. 51, písmeno c) se uvá­dělo, že náhodné jímače plošného tvaru (ko­vová krytina, oplechování apod.) musí mít v místě pravděpodobného zásahu blesku aspoň 0,3 mm (Cu) nebo 0,6 mm (plech);
2. kovové součásti střešní konstrukce (nosní­ky, armování) pod nekovovou krytinou;
3. kovové díly (zábradlí, potrubí, krytí pa­rametrů), jejich průřez však musí odpo­vídat příslušné hodnotě průřezu uvedené v tabulce 6 normy ČSN EN 62305-3 (zde tab. 2). V porovnání s materiály dle ČSN 34 1390 došlo k rozšíření druhů materiá­lů a k úpravám průřezů, průměrů a tlouš­těk materiálů;
4. kovová potrubí a nádrže na střeše (průřez a tloušťka musí odpovídat hodnotám uvede­ným v tabulce 6 normy ČSN EN 62305-3,);
5. kovová potrubí a nádrže, které obsahují lehce hořlavé nebo vý­bušné látky (tloušťka t musí od­povídat požadavkům tabulky 3 normy ČSN EN 62305-3). Ne­budou-li splněny podmínky pro tloušťku stěn, musí být i kovová potrubí a nádrže chráněny stroje­ným jímačem a nemohu být po­užity jako náhodné jímače.

• tyčemi (včetně samostatně stojí­cích stožárů),
• zavěšenými lany,
• vodiči mřížové soustavy.

Metoda ochranného úhlu:

• je vhodná pro jednoduché tvary budov;
• používá se zejména u tyčových a oddále­ných hromosvodů, ale využití je možné i v případě hřebenové soustavy;
• nevýhodou je ohraničení použití této meto­dy v závislosti na výšce, která se vztahuje ke třídě LPS (k poloměru valící se koule);
• ochranné prostory tyčového jímače mají zcela pokrývat chráněný objekt (část ob­jektu);
• oproti původní ČSN 34 1390 (čl. 52) není dán jeden „pevný“ ochranný úhel, ale hod­nota ochranného úhlu (α) se odvíjí od tří­dy LPS (I, II, III a IV) a výšky jímače (H), jak lze vyčíst z diagramu (obr. 1), který je uveden v ČSN EN 62305-3 pod tabul­kou 2;
• stejně jako v případě ČSN 34 1390 (přílo­ha 2) je nutné dle známého úhlu α a výšky jímače H v rámci prohlídky zjistit, zda se chráněné zařízení zcela nachází v ochran­ném prostoru jímače, tedy poloměr ochran­ného prostoru OC (viz obr. 2);
• poloměr OC lze určit jednoduchou meto­dou, například výpočtem pomocí gonio­metrické funkce tangens;
• připomínám, že výsledek poloměru ochranného prostoru dle ČSN EN 62305-3 je odlišný, ale metoda ověřování poloměru ochranného prostoru je v podstatě stejná jako v ČSN 34 1390, příloha 2;
• v případě hřebenové soustavy se ochranný prostor vytvoří součtem prostorů od svis­lých tyčí (pomocné jímače) a vodičů hře­benové soustavy.

Metoda mřížové soustavy:

• je určena pro ochranu rovinných střech tak, aby vodiče jímací soustavy byly umístěny na okrajích, převisech a na hřebenech stře­chy, je-li sklon střechy větší než 1:10;

• rozměry ok jsou uvedeny v tabulce 2 nor­my ČSN EN 62305-3 a opět záleží na tom, o jakou třídu LPS se jedná (viz tab. 3).

Metoda valící se koule:

• jedná se o novou metodu, která je vhodná pro všechny případy;
• principem této metody je, aby se koule do­týkala pouze jímačů (jímací soustavy);
• poloměr valící se koule se liší dle třídy LPS, jak je uvedeno v ČSN EN 62305-3 v tabulce 2 (zde tab. 4).

Další požadavky na jímací soustavu:

• je-li střecha z nehořlavého materiálu, mo­hou být vodiče jímacího vedení položeny přímo na střeše stavby;
• je-li střecha z lehce hořlavého materiálu, musí být dodržena vzdálenost mezi jíma­čem a střechou minimálně 15 cm u doš­kových střech a 10 cm u jiných hořlavých materiálů.